Hrady olomouckého kraje: sídla moravských rytířů

V Olomouckém kraji je také mnoho zajímavých hradů a zámků. K těm nejvýznamnějším patří Helfštýn, Bouzov, Šternberk nebo Velké Losiny. Pojďte se teď s námi podívat na některé z nich. 

Hrad Bouzov byl založen na počátku 14. století, kdy měl plnit funkci strážního hradu, tedy hlídat zemské cesty. Zpočátku nebyl výrazně spojen s žádným šlechtickým rodem, protože jeho majitelé se střídali. Teprve koncem 14. století ho získali na téměř půl století pánové z Kunštátu. Někdy se spekuluje, že se právě tady narodil budoucí český král Jiří z Poděbrad a Kunštátu. Roku 1696 Bouzov získal Řád německých rytířů, který ho pak vlastnil až do 2. světové války, kdy byl zabaven nacisty a jednu svou jednotku sem umístila SS.

Řád německých rytířů má také zásluhu na současné podobě hradu, protože jej nechal přestavět v novogotickém slohu. O přestavbě rozhodl velmistr řádu na konci 19. století, aby z Bouzova udělal reprezentativní sídlo a muzeum Řádu.

Naopak hrad Šternberk je od počátku spojen se staroslavným českým rodem Šternberků. Starší hrad stejného jména leží u Benešova. Moravskou větev rodu Šternberků i hrad Bouzov založil Zdislav ze Šternberka na konci 13. století. Jeho syn Albert pak neblaze proslul těžkými spory s olomouckým biskupem a častými útoky na biskupské majetky. To bylo ale zejména ve zlých letech po bitvě na Moravském poli, kdy tuto činnost provozovala většina šlechticů a Albert patřil na Moravě k těm nejmocnějším. Na Šternberku měl pevnou základnu a během let obsazoval významné zemské úřady (purkrabí a komorník olomoucký, maršálek český). Šternberkové si na Moravě vybudovali pevnou pozici i ve 14. století. Albert II. ze Šternberka se stal v dobách Karla IV. dokonce biskupem (byť ne v Olomouci) a na moravském hradě Šternberků nechal zbudovat kapli.

Hrad Šternberk dlouho odolával všem pokusům o dobytí a podařilo se ho obsadit až husitům v letech 1430–1432. Hrad byl po jejich vpádu natolik zpustošený, že ho v polovině 15. století museli obnovit pánové z Kravař. Od nich získali hrad sňatkem Berkové z Dubé a Lipé, kteří jsou spojeni s jeho přestavbou v renesančním duchu  (po té, co hrad roku 1538 vyhořel). Od roku 1560 potom hrad vlastnila slezská knížata z Minstrberku, po nich vévodové z Württembergu a od konce 17. století Liechtensteinové. Ti mají také na svědomí romantickou přestavbu na konci 19. století zhruba do dnešní podoby. Pro dnešní návštěvníky je Šternberk jistě jedním z nejatraktivnějších moravských hradů. Mohou zde shlédnout třeba starobylou hradní kapli, soubor renesančních kachlových kamen či nádherně zdobený renesanční portál z růžového mramoru (pochází z přelomu 16. a 17. století).

Honosné zámky

Slavný zámek v Tovačově stojí na místě původního hradu a ten zase stál na místě původní tvrze. O Tovačově se zmiňují listiny již v polovině 13. století, kdy šlo o významné městečko s kostelem. Pomocí různých převodů se ve 14. století stal majetkem významného moravského rodu pánů z Cimburka, kteří sem natrvalo přesídlili a učinili z Tovačova centrum svého panství. Jan Tovačovský z Cimburka v první polovině 15. století byl příznivcem husitů a moravským zemským hejtmanem, ale jeho slávu zastínil především Ctibor Tovačovský z Cimburka, jenž byl navíc i zemským sudím a kancléřem českého království. V Tovačově pak sepsal slavnou Knihu tovačovskou, což je soupis moravského zvykového práva.

Byli to právě Cimburkové, kteří přestavěli původní starou tvrz stojící uprostřed bažin v pevný hrad. Za Ctibora Tovačovského byla také dostavěna nejvýraznější dominanta celého města, věž vysoká 96 metrů. Pro její štíhlý tvar se jí říká Spanilá. V 16. století získal po vymření rodu Cimburků hrad jiný slavný rod, Pernštejnové. Ti dokončili rozsáhlou přestavbu hradu na zámek, kterou začal už Ctibor Tovačovský v renesančním duchu. Zámek se však nestal pouhým honosným sídlem, ale naopak byl vybaven modernějším renesančním opevněním připraveným na nové způsoby boje. Ani to však nezabránilo jeho rozsáhlému poničení v těžkých dobách třicetileté války. Teprve v 19. století byl zámek obnoven v novorenesančním slohu.

Také ve Velkých Losinách stávala na místě dnešního zámku gotická vodní tvrz. Jenže na ní ve středověku sídlily pouze nižší šlechtické rody, a tak nebyla dostatečně významná, aby se dostala do pramenů. První zmínky jsou až z roku 1569, kdy už šumperské panství (Losiny byly jeho součástí), vlastnil rod Žerotínů. Pánové ze Žerotína zde původně nehodlali dělat nějaké významné přestavby, ale problém nastal, když se město Šumperk, jejich sídlo a pýcha, vykoupilo roku 1562 z jejich panství. Proto si museli vystavět sídlo nové a jejich volba padla právě na Velké Losiny. Novým sídlem se stal v té době obvyklý renesanční zámek, vystavěný do podoby písmene U. Venkovní fasáda zámku byla zakončena korunní římskou s lunetami s vyobrazením římských císařů.

V dalších stoletích pak zámek prošel několika barokními úpravami a Žerotínové k němu přidali také rozsáhlý park. Přesto zůstal do dnešních dob jednou z nejlépe zachovaných renesančních staveb u nás a to včetně nádherných interiérů.

Olomoucký kraj nabízí milovníkům historie nepřeberné množství lákadel a to jsme na těchto stránkách zdaleka nestačili vypočítat všechny.

Mgr. Jindřich Kačer, šéfredaktor časopisu Živá historie

Partnerské weby: - Arménský Dům - Portál Antika - Dobrá čajovna Olomouc - Divadlo Tramtarie - www.jirkapanek.cz - Arcidiecézní muzeum Olomouc  - MOF´s - Dům dětí a mládeže Olomouc - Poznávej.eu - Masáže,dárky,zážitky - Katalog ověřených kempů v ČR a SR - Koupaliště - Pohlednice Olomouc - Umělecký fotograf Kamil Vykopal - Moravské divadlo Olomouc - Akce v Olomouci - Arcibiskupský palác v Olomouci

        

Kadidla a Vykuřovadla

Kadidla a Vykuřovadla

Google Translate

English French German Italian Portuguese Russian Spanish

Počasí pro Olomoucko

Novinky z vašeho města

Chcete být informováni o aktuálním dění ve vašem městě? Přihlaste se k odběru novinek z Portálu Olomouc!

Marek Čejka - Blízký východ